Ve Slamáčku už žijeme čtyři měsíce. Postupně si na sebe vzájemně zvykáme a doděláváme resty. Přestáli jsme první pohromu, kdy nám díky vadě materiálu praskla voda. A taky jsme Slamáček přihlásili do soutěžě Energy globe Awards 2017.

Uvědomil jsem si, že pro samou práci zapomínám informovat, jak na to Slamáček je. Tak tady jsou alespoň fotografie současného stavu.

V týdnu různé dodělávky, zprovoznění fotovoltaiky, o víkendu pak úžasný dobrovolnický víkend, na němž se udělala zelená střecha terasy a mnohé další.

Totální euforie. Konečně mě čeká volno! A za předchozích 11 intenzivních dní uděláno plno práce, která nás o notný krok posunula blíž splnění snu s názvem Slamáček.

Pomalu postupuju uvnitř baráčku. Nečekejte žádnou ukázku přírodního stavitelství. Jsme ve fázi normální stavby - sádrokartony, trubky, kabely, dlažba. Hlína a dřevo zase přijdou na řadu později :-)

Tak jsem konečně dospěl s děláním rozvodů po domě do stádia, kdy bylo možné položit anhydritovou podlahu. Mimoděk jsem tím docílil toho, že teď v době Vánoc prostě nic na Slamáčku nemůžu dělat, i kdybych chtěl. Jen čekat, až podlaha vytvrdne a větrat. Asi nezbyde než odpočívat :-)

Tak jsem si uvědomil, že pro samou práci nestíhám referovat o tom, co se na stavbě děje. Tak to teda napravuju v souhrnném článku.

Část terasy jsme dělali při stavbě jižní stěny v červnu. Po udělání omítek jsme se s tesaři nebyli schopni domluvit na termínu, tak to dopadlo podle Murphyho zákonů: začalo mrznout, a já přestal dělat uvnitř domu a vrhli jsme se na terasu. Jinak to byla poslední (spolu)práce s firmou Čanda s.r.o. Kluci, díky za všechno - bez vás by Slamáček nevznikl!

Dlouho slibovaný a odkládaný článek určený pro ty, kteří se chtějí vrhnout do adrenalinové discíplíny omítání slámy vápennou omítkou svépomocí.